Velký Duchu, jehož hlas slyším ve větru a jehož dech dává život celému světu, vyslyš mne. Předstupuji před tvou tvář jako jedno z mnoha tvých dětí. Podívej se, jsem malý a slabý, potřebuji tvou sílu a moudrost. Dej, ať putuji v kráse, ať moje oči vždy vidí purpurově rudý západ slunce. Ať si mé ruce váží věcí, které jsi stvořil a mé uši ať slyší tvůj hlas. Učiň mne moudrým, abych mohl poznávat věci, kterým jsi naučil můj lid, učení skryté v každém lístku a každé skále. Toužím po síle ne proto, abych měl převahu nad svými bratry, ale abych dokázal zvítězit nad svým největším nepřítelem - nad sebou samým. Učiň mne vždy ochotným, abych s čistýma rukama a upřímnýma očima přicházel k tobě, aby můj duch, až život zmizí jako zapadající slunce, mohl dospět k tobě a nemusel se stydět.
to je moc krásná modlitba...to jsi napsal sám, nebo to máš převzaté?
Tato modlitba je převzatá. Poprvé jsem se s ní setkal na Arše, kdy jsem ji našel v táborovém zápisníku. O prázdninách 2007 jsem ji nechal taky dát do táborového zápisníku. S toto modlitbou jsem se setkal už párkrát i na internetu, akorát tam bylo pár slov přehozených. Přesto se mi líbí nejvíce tato verze :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.